Cestování, aneb proč je dobrý mít auto, proč nejezdim 4x a proč jsem občas naštvaná

Rozbila jsem si klíčem na pedály krém na obličej. To mě vytočilo a musim k tomu něco napsat. Tak hele je fakt těžký bejt holkou, jezdit závodně sjezd a nemít auto. Mám krosnu, která váží přibližně 30 kg a to neni ani plně naložená, jedu jenom na 3dhcko. Ve stručnosti sebou mám nářadí, boty, cyklostar, lékárničku, ionťák, hadry na kolo do sucha, hadry do mokra, ještě jedno oblečení na převlečení, náhradní pár plášťů (vetšinou neberu spyky, protože zkoušeli jste někdy jak těžký jsou dva páry plášťů? nezkoušeli, protože jezdíte všichni autem. Hodně se toho dá odjet na swampothingách. Vůbec ty pláště jsou těžší a těžší, záleží na tom jak dlouho je nesete v ruce), hygienu atd.

Teď se do krosny už skoro nic nevejde. To tam nemám ani vestu! Takže řeči jako a proč sis nevzala ještě tohle nebo tamhleto? Stejně potom někdo příde a řekne: „proč si tam nedáš vařič, aby sis uvařila jídlo?“ to už je opravdu na zabití. I kdybych dokázala vařic na krosnu někam pověsit tak potřebuju ještě nějakej ten příbor a hlavně nějaký jídlo. A jsme u problému kterej už jsem popisovala. Nemám místo na tyhle věci! Bez rukavic, kalhot do mokra, když prší, bot na kolo atd.. moc závodit nejde, ale bez jídla jo. S tim se to dá nějak udělat vždycky. Nezbývá než se spolehnout na to, že mě někdo veme až pojede nakoupit a když ne, což už se mi taky stalo, tak jsem prostě bez jídla nebo si něco vyžebrám.

Krosna má už nejmíň 40 kg a začínaj praskat plastový karabiny. Pak příde máma, chce mi dát tři balení kulatejch oplatek a říká: „Na, zober si. Aj pre ostatných.“ „Mama, ale ja to nemám kam dát.“ „Ale prosim ťa, to tam vopcháš.“ A potom všechno oblečení, co máte v krosně vypada jako byste je vytáhli krávě z tlamy, protože ste se snažili, aby se tam toho vešlo co nejvíc.

Pak si to naložíte na záda a jdete dva kilometry na nádraží. výborný.. a velice dobrý i pro ramena, který maj po takovym výletě modřiny a po šesti letech tohohle každotýdenního cestování v sezóně, stačí malej pád abych se pak týden neudržela řídítek.

Když jedu na svěťák? Tak do tý stejný krosny narvat hadry a chrániče pro dvě disciplíny (ještě do vlaku a do busu, když je výluka, musíte nacpat dvě kola) už není vůbec žádná prdel. To je jeden důvod, proč jsem skončila s 4x. Taky proto, že sebou nemusim tahat všechno dvakrát, že se nemusim soustředit na dvě disciplíny, že si stihnu do druhýho dne odpočinout a že se mezi tréninkama stačim naobědvat. To, že mi to vůbec  nejde, to už je jiná kapitola :D

Do toho ještě ČD, který si pro tenhle rok vymysleli, že budu muset mít na kolo rezervaci . Tzn. koupit si místo v poštovním vozu dvě hodiny před tim než vyjede vlak z první stanice. A to když se vracíte ze závodů musíte přesně vědět kdy na to nádraží přijedete, v jinym případě vás to bude stát o jednu rezervaci navíc, pže si spíš vemete dvě než žádnou. A oni vás tam fakt nepustěj, když jsou to nějaký rejpalové. Taky si vymysleli, že vlak z Prahy do Plzně kolo brát bude, ale z Plzně a dál už ne i když tam ten vagón zůstává.. tomu už vůbec nerozumim! Takže musíte hodit smutný . Jenomže já jsem většinou dost unavená ze závodů na házení očka. Vůbec nepomůže když se budete hádat s průvodčím jak je možný že to nebere až do Mariánek i když je tam ten vagon, protože tak je to prostě napsaný v jízdní řádu a můžete si škubat vlasy a stejně nemáte šanci.

Poslední vlak z prahy jede ve 20:00.  Kámarádi a stihnout vyhlašování ve Špindlu a vlak v osm! Ale musíte, protože ráno musíte do práce, protože když nepřídete tak bude šéf pěkně naštvanej a vy budete za nezodpovědnýho, nespolehlivýho člověka.

Když mi ten vlak ujede nebo se pozdě vracim ze závodů, přijedu domů až v pondělí. Čekám na nádraží do 4 do rána než mi pojede vlak. Bohužel nádražní hala se zavírá v jednu ráno a otevírá ve tři ráno. Takže čekáte dvě hodiny venku, kde se potulujou bezdomovci s docela drahym kolem a se všema věcma. Pokud teda zase nehodíte očko a nepřemluvíte hlídače, aby vás tam nechal někdě schovaný, aby vás ostatní neviděli. Jo a ještě výluky.

Přijedete v půl osmý domů a v osm jste v práci. Logicky, že se chci v pondělí vyspat, v útery si vybalim, vyperu bla bla bla.. a teprve teď se dostávám k tomu, že si musim sehnat odvoz na další závody! Takže maj buď všichni plno (situace loni cesta do Mariboru, kam jsem se nedostala) nebo ještě neví kdy a s kym pojedou. Většinou jsou to studenti nebo podnikatelé který si vyráží kdy chtěj, a to já nemůžu, protože jsem v práci do půl čtvrtý, v Praze nejdřív v šest nebo v osm, pokud nemaj ČD zpoždění a ono brát si každej pátek dovolenou neni žádná sranda, protože jsou tam i ostatní co by si rádi vzali dovolenou od nás z kanceláře. A pak se mě někdo ještě zeptá: „A proč sis ten odvoz nezačala shánět dřív?“ Chytá mě amok a počítám asi do milionu abych se mohla uklidnit. Nakonec shánět odvoz dřív nemá cenu, protože vám stejně všichni řeknou že ještě neví jestli pojedou jestli budou mít místo atd.

Jooo mít auto.. nářadí pěkně v kufříku, hadříky poskládaný v travelbagu, k tomu bedýnka s jídlem, velká pumpička zastrčená v pravo od rozloženýho kola, přibalený pytle na mokrý oblečení, koberec aby se nic nepoškrábalo. všude si dojedu, nemusim se s nikym na ničem domlouvat. Zní to jako sen. Díky sponzorům nemusim spát ve stanu, ale na pokoji a to je úplně super, když víte že vám věci uschnou do druhýho dne, že si můžete dát sprchu a že si v klidu čistě oblečenej můžeš zajít na večeri.

Proč nemám auto? Protože je to docela drahá věc, i kdyby to byla plechovka zase budete sypat peníze do oprav a z mýho platu z kterýho ušetřim prd a prd dohromady je docela těžký něco pořídit, ještě když si potřebujete koupit třeba skříň, postel, lednici, pračku...

Proč si nenajdu líp placenou práci? Protože mám nadprůměr oproti ostatním z Mariánek, ale pořád podprůměr proti státu. Proč se nepřestěhuju? Protože pokud nemáte známý a kamarádíčky, který vás doporučí, je to trochu těžší.

Proč to vlastně dělám? Proč závodim, když mě to stojí tolik energie? Protože mě baví jezdit na kole a doufám, že to jednou bude lepší. Protože bych se nikdy nepodivala do Řecka, Itálie, Rakouska, Švýcarska. Protože bych taky klidně mohla sedět doma, vařit s mamou každej víkend oběd, prát záclony a pít čaj z porcelánu..nebo kafe..

Potom ste hrozně rádi, že máte lidi, který vám pomůžou, jako je Petr Uiblein, Erich, Terezka (má růžová zahrádka) že u nich můžete přespat, že vám vyzvednou kolo, že vás odvezou včas na nádraží a pak lidi už na závodech, který když se zeptáte tak vám taky pomužou a nejlepsi je, že u nich nemáte pocit, že je s něčim otravujete, jako je Krab, Plzeňký rideři, Varský rideři, Bishop team, Shaman, Rotaváci, Krasličáci.. A moje ségra, který každej druhej den lezu na nervy, ale ona mě má beztak ráda, já to vim.

Tak se nedivte, že mi občas dojde trpělivost, vytečou nervy, že toho mám plný zuby a že ne vždycky se usmívám.

Nakonec stejně od někoho dostanu vynadáno: „Kataríno, ten tvůj přístup..“ Dejte mi pistoli, ať je to ryhlý.

Ještě link na jeden starší článek, jak cestovat vlakem. Tady.