ČP DH 2010 - Velké Karlovice

Nerada píšu tenhle článek, protože budu muset na konci zmínit, že mi vypadla ruka a to už je na ukamenování.

Tak jsme vyrazili s Terezou na cestu. Půjčila mi auto až v Karlovicích a jenom na parkovišti! Pchaa. Protože po nás na parkovišti chtěli 600 kč na tři dny, rozhodli jsme se jít spát do chatek. To vyšlo skoro levněji, hlavně tam byla sprcha a splachovací záchod.

Na trénink jsme měli pátek, sobotu, neděli. Trať byla krátká, takže času spoustu. V pátek si říkám, že si nechám skoky na soboty, že se po měsíci bez sjezďáku trochu rozjezdim. A to pořád slyšim Terezu jak jí to nejde, jak je nejpomalejší. No já nevim, za mnou vyjela vždycky rychleji než jsem čekala.

V pátek večer nic nepodnikáme a jdeme spát. Na normální postel nejsem zvyklá a tak si užívám, co můžu. Mám doma rozkládací gauč a už mi leze na nervy. Když už usínám, volá Krab, že mám přijít, že je velká párty. Nešla jsem, ale podle vyprávění byla fakt velká. Panák za 30, to bylo jasný jak to dopadne.

V sobotu nedávám moc jízd. Zasekla jsem se na skoku v lese. Já teda skákala všechny skoky, když jsem tu byla naposledy, ale když se teď dívám na dopad, taková placka, mám obavy, že to ta ruka nevydrží. Rozmýšlela jsem se dlouho. Mezitim kolem mě projeli kluci aspoň dvakrát, ale nedala jsem to. Já jsem to nedala. Taková prohra. Jenom skok mezi stromy se mi poved. Jinak jsem všude najížděla objížďky.

A neděle. Ráno si dávám jízdu na rozhejbání. Příde mi, že na tom sedim obráceně. Ale naučila jsem se skákat kameny za skokem mezi stromy, tak jsem si to chtěla znova a pořádně vyzkoušet. Jdu hodně za sedlo a jak dopadám lup a ruka venku. Vystupuju z kola. Nahazuju, ale hýbu rukou jenom částečně. Tak je to asi blbě. Musim ještě jednou. Uff, a je to.

Jdu se převlíct a sbalit věci. Ach jo. Tereza závodila a dojela na třetím místě, což je super, na to že na tom kole stála skoro poprvý. Chtěla jsem si jí vyfotit na stupních, jenomže za mnou příde správce chatek, že jsem ztratila klíče. Nemyslim, že jsem to byla já. Ale je mi to podobný. Hledám je v krosně, v autě, pod lavičkou, v květináči, v lyžárně, na pokoji. Nikde nic. Protože ty klíče ztratil Petr Muhlhans, kterej tam s náma bydlel a vezl si je v autě směr Mariánky! Ještě se mi povedlo ztratit sluneční brýle, který našel potom Shaman u sebe na stolku a spálila jsem si obě ramena tak, že sem si domů skoro nedonesla krosnu. Byla snad nejtěžší co kdy byla. A kluci mi zabavili pedály abych už nejezdila na kole.  No comment.

Gratuluju všem k prvním místům – Matějovi Charvátovi, Petrovi Třešňákovi, Janě Trojanový, Mírovi Křížkovi, Michalovi Červenkovi a brzký uzdravení Hynčicovi, Fíkovi a Čížovi, kterýmu vypadlo rameno. Díky Tereze a Petrovi M.