ČP DH 2010 - Krupka u Teplic

Takže Krupka. Pro mě zakletá trať. Ale letos byla předělaná a o něco lehčí než loni. Nemusel se skákat dvoják a za ním sjíždět skalka, která posledně vypla Mavericka..asi na 30 s. Částečně nová, některý pasáže napojeny na starou. Nic extra těžkýho až na to jak moc dlouhá a rozbitá byla.

Trénink v sobotu nic moc. Jako bych se zase seznamovala s kolem. Pže já, frajerka, jsem si myslela, že trénink den před závodem bude stačit a zbytek vyřeší talent. Žádnej talent nemám. Tři jízdy a tři pády. První byl k pobavení. Jedu si takhle na sjezdovym kole po sjezdový trati a najednou drop a na placku. Pohodička, skáču. Ježismarjá! Další drop! A vyšší! Tak sem si přeskočila řídítka. Druhou jízdu na takový blbý zatáčce skoro před cílem, kterou jsem si vůbec nenajela, lekla jsem se kořene a ten mě poslal k zemi. Třetí jízdu na tom stejnym kořenu a ještě mi vypadlo rameno, to operovaný v lednu. Strašně řvu. No a, jsem holka. Kluci mě přetáčej na záda, najednou to loupne a je to zpátky. Parádička.

Asi mi to bude muset někdo zatejpovat. Ale kdo? Je to trochu ošemetná záležitost, pže se to musí vést přes hrudník. Hele, Heňda. U holek válí, určitě už to několikrát viděl a navíc je vystudovanej fyzioterapeut. Zatejpoval to fakt dobře. To už si z něj asi přestanu dělat srandu.

Jdu dát ještě dvě jízdy. Rameno bolí, ale drží na místě. Navíc poslední jízda se mi docela povedla.

Den závodu. Neunesu kolo a neudělám bunnyhop. Dám si teda jeden růžovoučkej igalgin. Nebo dva? Ale Datel říkal, že je po dvou trochu zpomalenej. Dobrá, jenom jeden.

První jíza a jsem dost pomalá, dojíždim až na 4. místě. Nikde jsem nespadla ani jsem nezastavovala. Jela jsem pomalu. Tohle všechno bych zkopírovala i na druhou jízdu. Do cíle jsem dojela s časem 4:56 a nějaký drobný na třetim místě a za mnou druhá Katarína s časem 4.56 a s míň drobnýma než já a posouvá mě na 4. místo. Před ní ještě Helena Kurandová a Jana Trojanová. Jsem lempl jsem lempl jsem lempl. Možná jsem měla mít radost z toho třetího místa v Meziboří. Tak obecně bych měla začít mít radost, že aspoň dojíždim celá (dalo by se říct) a ne na posledním místě. Ale já to jednou rozseknu. Se rozseknu?

Tak ještě cesta domů. Rychle si balim věci a bere mě Plamen a Plamen z Plzně. Beru si i kolo. To by bylo, aby to nepomohlo. Ty mě hoděj na nádraží. Ještě hodina než pojede vlak. Chvíli se courám a už jenom deset minut. Lístek! Já nemám lístek! Musim se vrátit k výdejně. Sjela bych ty schody, kdyby tam nestáli policajti. Hmm, stejně bych si vymlátila zuby o představec až by mě převážila krosna. Za chvíli jsem doma a teď oblíbený kvíz: „Jak moc jsem se opálila, kolik z toho je špína a kolik mi zbyde na zádech chlupů, až si sundám tejpovačku. Fuj, bleee, to byl nechutnej vtip :D.“

Ještě poděkování za odvozy: bráchům Kotrlovým, BikeHazardu, tomu pánovi od Zdenka Floriana, Bishop týmu a všem s dodávkou. A ještě Heňďovi (ten s velkejma svalama, co jezdí na pevňáku) za tejp, F.A.S.T.u , E-bikes za zázemí a klukům za fotky.

Btw: Matěj Charvát vyhrál o pět sekund! Kluk jeden ušatá. Tečka.