Letošní povedená sezóna

Celá sezóna v prdeli. A to kvuli jednomu blbýmu pádu už pri druhym závode. Máma ríkala, že mám to rameno divný, ale co, ríkala jsem si, že na tom nezáleží a ono ejhle.. v Andore si to rameno reklo dost.. Snažila jsem se premlouvat ho, vždycky tak po 14 dnech, když už to vypadalo, že by to mohlo být dobrý.. jenomže i v tomhle mu došla trpelivost a v Jablonci si vyskocilo pekne z kloubu ven, asi abych se podívala i jinam než do Mariánskolázenský nemocnice, kde me teda zdraví už na dálku.. Rentgenu nespocet, ale porád mi nerekli, co mi vlastne je a co s tim mám delat..

Když jedu busem, nemužu se držet pravou rukou, když jdu vencit psa, nemužu mít vodítko v pravý ruce, když se chci prát, musim poslat nekoho místo me.. Tak jsem si sáhla do svedomí a objednala se k pánum doktorum až do Práglu. Cekací doba – 5 týdnu. Byla jsem se tam podívat ve stredu. Byl hodnej, hejbal mi rukou nahoru a dolu a do strany.. ješte, že né za záda.. Diagnóza byla jasná.. akorát že si jí nepamatuju.. Ale nekdy v lednu si chvíli poležim v nemocnici, trochu se mi tam povrtaj a pak mi to hodí na 5 (slovy pet!) týdnu do ortézy.. No, to bude hell..

Co jsem letos teda stihla? Znicit sebe, znicit pár vecí na kole, ME ve Slovinsku, hodne velkej propadák bylo letošní MCR, Andoru, 4xsovou Belgii, Dowtown Jablonec a trip s Cárysem a Andym.. Z toho jsem odjela tri závody. To je mín než málo..

A jak to bude príští sezónu? Bude to jinak než doted, ale to je zatim tajemství..